Vejce není jen vejce

Vejce patří mezi nejzákladnější potraviny. Dáváme si je ke snídani, pečeme z nich, vaříme, přidáváme do těstovin, majonéz i dezertů. Často nad nimi ani nepřemýšlíme.

Jenže právě u vajec dnes platí víc než kdy dřív: není vejce jako vejce. Zatímco u domácích vajec nebo u vajec od místního chovatele víme, odkud pochází, u vajec obsažených ve zpracovaných potravinách už to tak jednoduché není.

Co se dnes děje v Evropě

Evropská unie po roce 2022 otevřela svůj trh zemědělským produktům z Ukrajiny. Výsledkem je výrazný nárůst dovozu vajec a vaječných produktů do EU. Nejde přitom primárně o balená vejce v regálech supermarketů. Většina těchto vajec končí ve zpracovaných potravinách, v těstovinách, pečivu, sušenkách, majonézách, polotovarech nebo hotových jídlech.

Spotřebitel je tak běžně konzumuje, aniž by měl šanci zjistit:

• z jakého chovu vejce pochází,
• v jakých podmínkách byly slepice chovány,
• zda odpovídají standardům, na které jsme v EU zvyklí.

Proč je to důležité téma

V Evropské unii platí přísná pravidla pro chov nosnic. Welfare zvířat, prostor, světlo, krmení, zdravotní stav – to všechno jsou věci, které bereme jako samozřejmost.

Jenže u dovozů ze třetích zemí:

• nemusí být tyto standardy stejné,
• kontrola je složitější,
• a v případě zpracovaných vajec se původ často „ztratí“ v dodavatelském řetězci.

Neznamená to automaticky, že by všechna dovážená vejce byla špatná. Znamená to ale, že spotřebitel ztrácí přehled a možnost volby.

Zpracovaná vejce: místo, kde se původ ztrácí

Na čerstvém vejci si můžeme přečíst kód. Víme, zda pochází z klecového, podestýlkového, volného nebo bio chovu. Víme, odkud je.

U zpracovaných potravin tohle neplatí.

V ingrediencích je uvedeno prostě „vejce“ nebo „vaječný výrobek“.
Bez informace o:

• typu chovu,
• zemi původu,
• podmínkách, ve kterých slepice žily.

A právě tady dnes do evropského potravinového řetězce vstupují i vejce z chovů na Ukrajině, kde nejsou pravidla welfare totožná s těmi evropskými.

Proč na tom záleží nám

Na NašeSlepice.cz dlouhodobě mluvíme o chovu slepic s respektem a péčí. Ne proto, že by to byl trend. Ale proto, že kdo slepice chová, ví:

• že vejce nevzniká samo,
• že za každým vejcem je živé zvíře,
• že kvalita vajec souvisí s tím, jak slepice žije.

Když máš vlastní slepice, nebo znáš chovatele, neřešíš kódy ani původ. Prostě víš.
A právě tahle jistota dnes u velké části potravin mizí.

Domácí a lokální chov jako vědomá volba

Chov slepic doma nebo podpora místních chovatelů není návrat do minulosti. Je to vědomá reakce na anonymní potravinový systém.

Nejde jen o:

• chuť vajec,
• barvu žloutku,
• nebo radost z vlastního chovu.

Jde o:

• transparentnost,
• welfare zvířat,
• vztah k jídlu, které si dáváme na stůl.

Když víš, odkud vejce je, víš, co jíš

Téma dovozu vajec z Ukrajiny není o hledání viníka.
Je o uvědomění si reality dnešního potravinového řetězce.

Čím víc je jídlo anonymní, tím větší má smysl:

• znát svého chovatele,

• ptát se na původ,

• nebo si část potravin zajistit sám.

A právě proto dává chov slepic smysl.
Ne jako povinnost.
Ale jako svobodná volba.