Každý, kdo se někdy pustil do líhnutí kuřátek, to zažil. Vajíčka pečlivě otočená, správná teplota, očekávání – a pak to přijde: radost z prvních klubajících se zobáčků… ale mezi nimi i jeden, dva, někdy i víc kohoutků. Co teď?
Když to nejsou slepičky
Většina z nás líhne hlavně kvůli slepičkám – chceme snášku, vajíčka, občas novou krev do hejna. Ale příroda si to zařídila po svém a přibližně polovina vylíhlých kuřat jsou kohoutci. Někdo se je snaží rozpoznat hned po vylíhnutí, jiný čeká, až „se to samo ukáže“.
Zajímá vás, jak poznat pohlaví kuřátka?
Věnovali jsme tomu celý článek – sepsali jsme běžné i alternativní metody.
Jak poznat pohlaví kuřátek – článek na NašeSlepice.cz
Tři nejčastější cesty
1. Najít jim nový domov
Ne každý si může dovolit více kohoutů – hluk, prostor, souboje. Ale někdo jiný zrovna jednoho shání – na křížení, jako hlídače, nebo prostě proto, že mu je líto, když by měl jinak skončit špatně.
Pomoci můžou i aktivní chovatelské skupiny na Facebooku. Například:
Zkuste také lokální skupiny vašeho města či okolí – jako „Bazar, inzerce Praha a okolí apod.“, „Za odvoz“, nebo „Zvířata z okresu…“. Dost často se zájemce najde i v rodině, mezi sousedy nebo kolegy, jen to zkusit zmínit.
Tip z hejna: Přidejte fotku, napište pár řádků o povaze a stáří – zvyšuje to šanci, že si někdo vašeho fešáka vybere.
2. Nechat si je
Máte dost místa a trpělivosti? Pak není vyloučeno, že si kohouty prostě necháte. Někdy si mezi sebou vytvoří vlastní hierarchii a dokážou spolu fungovat – zvlášť pokud mají dost prostoru a slepic.
Pravidlo z praxe říká, že ideální poměr je zhruba jeden kohout na 8–10 slepic. Pokud jich máte víc, může dojít na hádky, souboje i stres v hejnu – a to nechceme. Proto někteří chovatelé řeší tzv. „kohoutí kurník“ – samostatný výběh, kde si kohouti žijí bokem, bez slepic a bez důvodů k soupeření.
Výhody chovu kohoutů:
nádherné opeření (někteří jsou doslova chodící výstavní kusy) přirozená ochrana hejna (varují, hlídají, někdy i zasahují) možnost budoucího odchovu a hlavně – každý kohout má vlastní charakter a styl (někteří jsou pohodáři, jiní šéfíci od narození)
3. Zpracování na maso
Ne každý kohoutek najde nový domov. A když jich je víc a není prostor ani nervy na jejich koncerty, přichází na řadu ta méně populární, ale velmi tradiční možnost – zpracování na maso.
Dřív to bývala běžná součást života na venkově – a mnoho chovatelů k tomu dnes znovu přistupuje s úctou a vědomím, že kohoutek měl dobrý život. Volný výběh, kvalitní krmení, slunce, čerstvý vzduch… a na závěr něco, co zasytí rodinu a nezůstane ležet v mrazáku půl roku bez využití.
Kohoutí maso je jiné než kuřecí z obchodu. Je tmavší, hutnější, výraznější. A hlavně – potřebuje čas.
Nečekejte řízek do 15 minut. Ale když ho připravíte pomalu, s trpělivostí a poctivě, odmění se vám neuvěřitelnou chutí. Staré recepty to vědí:
Kohout na víně (francouzská klasika, která funguje i s moravským vínem
)Vývar z kohouta – silný, zlatý, léčivý
Dušený s kořenovkou – maso se rozpadá pod vidličkou
Kohoutí paštika – domácí delikatesa
Malý tip: Kohouta nechte po porážce alespoň 24–48 hodin odležet v chladu. Maso zvláční a bude se s ním mnohem lépe pracovat.
A jak to máte vy?
Neexistuje jediná správná odpověď. Někdo se snaží každého kohoutka udat, jiný sází na domácí vývar a další si zkrátka nechá celou partu – a slepice si na to nějak zvyknou.
Každý chov je jiný. A právě to je na tom krásné.
Budeme moc rádi, když se s námi podělíte o svoje zkušenosti – ať už v komentářích, na Facebooku nebo mailem. Máte ověřený recept na zpracování kohouta? Pošlete nám ho! Rádi ho zveřejníme (klidně i s fotkou vašeho kuchařského výtvoru nebo opeřeného modela).
Pište, sdílejte, propojujte se. Naše hejno roste díky vám – děkujeme, že v tom jedete s námi!
